Zdraví

Mezi způsobem konzumace salátů a znamením horoskopu existuje údajně jistá souvislost. Vypozorovala to alespoň mezinárodní Asociace dressingů a omáček na základě výsledků jednoho průzkumu. Ostatně, posuďte sami:

Vodnáři se prý nejvíce ze všech znamení snaží jíst vyváženou stravu. Saláty si nejraději dochucují farmářským dressingem, který je jejich favoritem. Salát si vždy důkladně promíchají, aby dressing obalil každý kousek zeleniny či masa v jejich salátové míse.

Lidé narození ve znamení Ryb jsou individualisté a rádi provozují extrémní sporty jako např. horozelectví. Pokud jde o výběr salátových dressingů, drží se však při zemi a sahají po osvědčených chutích - u Ryb jednoznačně vede italský dressing.

Berani jsou velice uvědomělí, pokud jde o jejich zdraví. Nejvíce jim k dochucení salátů vyhovuje omáčka vinaigrette, která se připravuje z oleje, octa, bylinek a koření a má jen nízký počet kalorií. Berani navíc jedí saláty častěji než jakékoliv jiné znamení - a to v průměru čtyřikrát týdně, zatímco ostatní jen třikrát týdně. Na druhou stranu ve srovnání s druhými mají doma obvykle pouze dva druhy salátových dressingů, zatímco ostatní znamení mají v lednici tři až čtyři různé příchutě.

Býci používají nejčastěji farmářský dressing, který v žebříčku chutí u nich stojí na prvním místě.

Blíženci jsou velice mnohostranní, což se projevuje také v kuchyni. Nemají jen jednu oblíbenou chuť, ale obvykle mají po ruce vícero dressingů s různými příchutěmi, z nichž si vybírají podle momentální nálady a chuti.

Osoby narozené ve znamení Raka budou mít pravděpodobně v oblibě dressing z plísňového sýra. Tito lidé zbožňují namáčení jídla do omáčky nebo dipu. Často si proto objednávají dressing i salát zvlášť a konzumují je tak, že kousky zeleniny namáčejí do dressingu. Raci obvykle jedí vše, na co mají chuť, a nedělají si těžkou hlavu s vyvážeností stravy.

Lvi jsou často fyzicky aktivní a rádi objevují nové věci. Jejich chuťové buňky zbožňují stejnou měrou italský, francouzský i sýrový dressing. Podobně jako Vodnáři si také oni svůj salát s dressingem důkladně promíchají.

Panny se zajímají o zdravou výživu, vyváženou stravu a saláty jedí třikrát týdně. Jejich oblíbencem je farmářský dressing, těsně následovaný italským dressingem. Patří mezi tzv. "pokrývače", což znamená, že dressing nalijí jen navrch salátu a pak jej konzumují směrem odshora dolů.

Váhy mají nejraději italský dressing, který si do salátu pořádně vmíchají. Váhy jen nerady riskují a také v jídle pro jistotu opatrně kombinují zdravé pokrmy, stejně jako labužnické pochoutky.

Pro Štíra je nejvíce charakteristické to, že si jídlo s oblibou namáčí do omáček nebo dipů. Na prvním místě je u něj farmářský dressing, na druhém italský.

Lidé narození ve znamení Střelce milují francouzský dressing. Protože zároveň patří do kategorie "pokrývačů", také oni si salát vychutnávají s dressingem navrchu.

Kozorozi touží po různorodosti a změně. Rádi zkoušejí nové věci, proto mají doma většinou několik příchutí salátových dressingů. Podívejte se schválně svému známému Kozorohovi do spíže a uvidíte, že tam má pokaždé nejméně 4 různé druhy dressingů.

Saláty na stole našich předků

Dnes si svůj jídelníček bez salátů nedokážeme snad ani představit. Mohlo by se sice zdát, že obliba salátů je vyloženě záležitostí moderní doby, ale není tomu tak.

Od kořínku po dnešek

Zeleninu a ovoce jedl člověk snad odjakživa: v počátcích lidského věku sbíral kořínky, plody, houby a divoce rostoucí rostliny, postupně s rozvojem zemědělství se rozmanitost stravy zvětšovala. Jedla se zelenina listová i kořenová a také lesní byliny. Tehdejší Evropané (v období kolem 6000 př.n.l.) měli k dispozici mrkev, celer, petržel, pór, zelí, kapustu i hlávkový salát.

V období starověku se v Řecku začaly pěstovat citrusové plody, z Persie přišel špenát a hrách. Později se z Indie do Evropy rozšířila čočka, z arabských zemí baklažán. Rajčata, papriky a fazole, tak typické pro Středomoří a Blízký východ, se sem dostaly až v novověku, po objevení Ameriky. Oregano bylo naopak ve Středomoří domácí rostlinou, kromě něj se používal také tymián, bobkový list, fenykl, šalvěj, křen a pór.

Řeckou kuchyni převzali Římané a dovedli ji k dokonalosti. Jednoduchost pokrmů vystřídaly často až bizarní kombinace potravin, z nichž mnohé byly dováženy z početných římských kolonií. Hojně se používala veškerá dostupná zelenina - tedy všechny druhy, které známe i dnes, s výjimkou rajčat a paprik. Na římské tabuli bychom našli například celerový salát s olivami, pikantní cibulky nebo čerstvý fenykl. Mimochodem, své dnešní pojmenování dostal salát podle latinského výrazu "herba salta", který se používal pro osolené rostliny (zeleninu, byliny).

Germáni, které Římané nazývali barbary, si už tenkrát pochutnávali na zelí. v oblibě byly i husté zeleninové pokrmy, doplněné ovesnou kaší, nekvašeným chlebem či vařenou řepou. Podobně se stravovali i Slované.

V 15. století se z Ameriky do Evropy rozšířila kukuřice, brambory, rajčata, papriky, kakaové boby, melouny, fazole, ananas, nové koření, vanilka a tabák. Na celém světě nejrychleji zdomácněla rajčata a fazole. Rajská jablíčka se však až do 2. světové války používala jen k vaření a ne syrová.

Ve středověku patřily mezi nejvíce pěstované druhy zeleniny na evropském kontinentě zejména ředkev, zelí, cibule, česnek, kerblík, řepa, kapusta, čekanka, tykev, hrách, máta, okurky, petržel a jiné. z ovoce to byly jablka, hrušky, třešně, fíky, kaštany, mandle, kdoule, ořechy a broskve. Na stolech urozených nechyběla zelenina upravená na různý způsob.

V novověku i v moderní době obohatil pak rozvoj mezinárodního obchodu a zemědělské vědy tuto tradiční nabídku ovoce a zeleniny o některé nové druhy (cukety, brokolice, mangold, avokádo, kivi, apod.).

Nahlédnutí do salátové mísy

Stejně dlouhou a bohatou historii, která sahá do dob antiky nebo ještě dále, mají také salátové dressingy a omáčky. Například Číňané používají sójovou omáčku už 5000 let, Babylóňané připravovali zálivku na salát z oleje a octa už před 2000 lety a současná oblíbená worcesterská omáčka byla vyrobena z omáčky používané už za časů Césara. Zatímco starověcí Římané dávali přednost salátům ze zelených rostlin a bylinek ochucených solí, Egypťané připravovali saláty dochucené olejem, octem a orientálním kořením. Teprve před 200 lety se na stolech francouzské aristokracie objevila majonéza.

Saláty byly vyhledávanou pochoutkou také na královských dvorech evropských panovníků. Královští šéfkuchaři často v jediné salátové míse obrovských rozměrů zkombinovali až 30 či dokonce 40 různých ingrediencí. Součástí salátů byly někdy i takové exotické přísady jako okvětní plátky růží, měsíčku, řeřichy nebo fialek.

Oblíbený salát anglického krále Jindřicha IV. byl ovšem připravován z mnohem jednodušších surovin: skládal se z nových brambor, uvařených a nakrájených na kostky, sardinek a bylinkového dressingu. Skotská královna Marie si zase pochutnávala na salátu z uvařeného a nakrájeného celeru, smíchaného s hlávkovým salátem, lanýži, kerblíkem, natvrdo uvařenými vejci a krémovým hořčicovým dressignem.

Umění přípravy salátů bylo dále zdokonaleno v 19. století, kdy se začaly zhotovovat salátové zálivky z oleje, octa nebo citrónové šťávy a koření. Kupované dressingy či zálivky byly k dostání v obchodech až na přelomu 19. a 20. století. Do té doby si museli kuchaři nebo hospodyňky při jejich přípravě vystačit s tím, co bylo po ruce. Dressingy tak odrážely jedinečnost svého tvůrce a také dostupnost surovin, neboť v té době ještě neexistovalo celoroční zásobování čerstvými produkty, ani chladící a mrazírenská technika.

Postupem času však přišli někteří podnikaví majitelé restaurací či lahůdkářství na nápad balit nejvíce žádané dressingy do zvláštních obalů a prodávat je svým zákazníkům. Tak vzniklo nové odvětví potravinářského průmyslu a mnohé ze současných největších světových značek stály právě u jeho zrodu.

Jako jeden z prvních začal v roce 1912 prodávat svoji výtečnou majonézu, připravovanou podle staré rodinné receptury, Richard Hellmann, majitel lahůdek v New Yorku. Majonézu prodával v dřevěných krabičkách převázaných modrou stuhou, která je dodnes hlavním motivem loga značky Hellmann´s, jejíž výrobky se nyní prodávají po celém světě.