Historie
Historie majonéz a tatarských omáček
Majonézy tvoří už dlouho nedílnou a oblíbenou součást tradiční české kuchyně. Původně je hospodyňky připravovaly doma z vajec a oleje, někdy do nich přidávaly i bylinky a koření. Jejich příprava byla poněkud náročná na čas a také ze zdravotního hlediska bylo možné v tomto případě oprávněně tvrdit, že co je dobré, není příliš zdravé.
O vznik majonézy se údajně přičinili francouzští kuchaři v 18. století, kteří náhodou z nedostatku jiných surovin ušlehali studenou omáčku z vajec a oleje. Stalo se tak prý v roce 1756, když francouzský vévoda Richelieu u Port Mahonu porazil britské vojsko. Jeho šéfkuchař tehdy na oslavu vítězství připravoval hostinu, na které se měla podávat i studená omáčka ze smetany a vajec. Smetana však v kuchyni došla, a tak ji šéfkuchař z nouze nahradil olivovým olejem.
Francouzům tato novinka, která byla na počest vévodova vítězství pojmenována "mahonéza", natolik zachutnala, že se stala běžnou součástí jejich tabule a později se její sláva rozšířila i do okolních zemí. Další oblíbenou omáčkou, o jejíž vznik se zasloužili Francouzi, je tatarská omáčka. Její původní a zároveň i současný francouzský název sauce tartare je odvozen od Tatarů – Turků původně žijících v Rusku. První tatarskou omáčku však nepřipravili Turci, ale Francouzi, kteří ji podávali k tatarskému bifteku. Samotní Tataři se k názvu tatarská omáčka či tatarský biftek nehlásí, tyto pokrmy nepatří do jejich tradiční kuchyně. Tatarka je vlastně majonéza se sterilovanými (nebo nakládanými) kyselými okurkami, česnekem, cibulí, pažitkou, petrželí, estragonem, šalotkou, kapary, solí a pepřem. V některých receptech se rovněž objevují na malé kousky krájená vařená vejce. Česká tatarka obsahuje sterilované (nebo nakládané) okurky, hořčici, cibuli, pažitku, pepř a sůl.
